Biologické Zbraně
Biologická válka
Obecný znak používaný pro upozornění na biologicky nebezpečné látky tzv. biohazard.
Biologická válka je válka vedená prostřednictvím biologických zbraní. Jejím cílem je vyvolání epidemie infekčního onemocnění, která naruší obranyschopnost nepřítele a oproti tradičním zbraním, či jaderným zbraním nepoškozuje infrastrukturu. Po skončení epidemie, či případně vyčištění prostředí je možno využít plný ekonomický potenciál oblasti po dodání pracovní síly.
Biologická válka vedená mimo rámec oficiálních armádních operací, jejímž cílem je hlavně civilní obyvatelstvo je označována jako bioterorismus a v současnosti je jednou z nejobávanějších forem terorismu, jelikož získání nebezpečné látky v podobě virů je poměrně snadné a levné.
Biologická zbraň
Biologická zbraň je zbraň založená na principu nějakého organismu (nejčastěji patogenu) nebo jím produkované látky (nejčastěji toxinu), jejichž cílem je nejčastěji přímo člověk, u něhož má vyvolat chorobný stav (infekční onemocnění či otravu jejímž přímým následkem jeho významné oslabení či smrt.
V širším slova smyslu lze za biologické zbraně považovat i mikrorganismy rychle znehodnocující fosilní paliva, patogeny likvidující plodiny a dobytek a vyvolávající tak hladomor etc.
Biologické zbraně se počítají mezi zbraně hromadného ničení a jejich vývoj, výroba a skladování jsou celosvětově zakázány
Dostupnost biologických zbraní pro teroristy
Rostoucím problémem se stává i široká dostupnost biologických zbraní, či spíše know-how potřebného pro jejich výrobu. V roce 1974 se prvně experimentovalo s genovou manipulací na Stanfordské Univerzitě. Dnes jsou základy genetické manipulace učivem středních škol. Velké množství lidí má potřebnou kvalifikaci pro výrobu biologických bojových prostředků a vybavení se stává stále komerčně dostupnějším. Dalším problémem je i celá řada režimů, která do výzkumu a výroby biologických zbraní investovala značné prostředky, ale s ohledem na změny politického systému ztratila kontrolu nad některými zařízeními (které byly díky jisté autonomii obranného aparátu mimo kontrolu vládnoucích špiček a nikdo neví kdo za ně byl odpovědný). Tímto problémem je postižena například Jihoafrická republika nebo Ruská federace společně s řadou postsovětských republik. Slabé ekonomické podmínky pochopitelně vytvářejí vyšší riziko zneužití bývalých zaměstnanců, starých zásob i samotných zařízení k dosažení finančně motivovaných cílů. Politická nestabilita, etnické konflikty, vojenské diktatury mohou dále zvyšovat riziko tohoto zneužití. V lednu roku 1997 uvedl tehdejší ministr obrany spojených států William Cohen, že rozšíření zbraní hromadného ničení představuje největší hrozbu jaké svět doposud čelil a že existuje celá řada zemí, která by tyto prostředky dokázala zneužít v útoku na blízké i vzdálené cíle. Podle ministra Cohena není tato hrozba přehnaná ani přitažená za vlasy, jasnému nebezpečí čelíme už nyní, otázkou je kdy přesně k němu jeho naplnění dojde. Pracovní skupina v Johns Hopkins Center for Civilian Biodefense Studies se nedávno snažila zjistit, které potencionální biologické bojové prostředky představují v současné době největší hrozbu pro veřejnost. V úvahy byly vzaty pouze počty lidí, které by použité biologické zbraně dokázaly zahubit, nikoli případná veřejná panika a schopnost či spíše neschopnost zdravotnických zařízení zvládnout nápor postižených.
Chemické zbraně
Chemické zbraně jsou zbraně, které na objekt útoku působí anorganickými či organickými sloučeninami, jejichž účelem je působit buď dráždivě nebo toxicky na různé organizmy (rostliny, zvířata, lidi). Působení na organizmy je různé - od cíleného poškozování určitých částí těla (blokace enzymu cholinesterázy v synapsích neuronů u nervově patralytických látek) až po působení systémové ( látka je toxická pro celé tělo, např. Yperit) Chemické zbraně jsou velice účinné a efektivní při použití proti nechráněné živé síle vojsk nebo při zneužití proti civilnímu obyvatelstvu. Výroba je relativně velmi levná, některé potenciální otravné látky se používají v průmyslu jako suroviny ve velkém (chlor, kyanovodík, fosgen). Z toho vyplývá vysoká nebezpečnost těchto látek při havárii či cíleném útoku na tato zařízení. Otravné látky se mohou vyskytovat ve skupenství pevném (obvykle ve formě aerosolu), kapalném i plynném, přičemž druhé dva jsou typické.
Nervově paralytické
Působí na nervovou soustavu člověka tím, že blokují cholinesterázu v neuronech čímž vyřazují nervovou soustavu z činnosti. Obvykle mají kumulativní vlastnosti (do určité koncentrace v těle zasažený relativně nic nepociťuje a až po jejím překročení se rychle rozvíjí příznaky zasažení a nastává rychle smrt). Do těla se dostávají přes plíce, sliznice a kůži. Z těla se špatně odstraňují a vydrží působit v organizmu poměrně dlouhou dobu. Antidotum proti většině nervově paralytických látek je Atropin jako antagonista jejich účinků.
Zástupci: Sarin, Soman, Tabun, Látka VX
Zpuchýřující
Působí na organizmus tzv. všeobecně otravně, po zasažení a proniknutí do organizmu jej poškozují celý. Typický znak zasažení je poškozeni pokožky v místě zasažení, vytvoření puchýřů a následná nekróza tkáně v zasaženém místě. Zasažená místa se dlouho (týdny až měsíce) a špatně hojí, navíc látka a její metabolity v těle působí celkově toxicky a tím ještě prodlužují rekonvalescenci popř. vyvolávají další komplikace (selháni ledvin, jater apod.).
Zástupci: Různé druhy - Yperitu
Dusivé
Působí na organizmus dusivě a to buď vyřazením plic z činnosti jejich otokem a následným udušením (Fosgen, Chlór) nebo zablokováním přenosu kyslíku ze vzduchu do krve (oxid uhelnatý) nebo z krve do tkání (kyanovodík - HCN). Fosgen i kyanovodík jsou používány v průmyslu ve velkých množstvích při výrobě plastů, je zde tedy nebezpečí havarijních úniků. Do těla se dostávají přes plíce, kyanovodík proniká i přes kůži. Oxid uhelnatý není otravná látka, ale je velmi zákeřný (těžší než vzduch, bez barvy ani zápachu) a výrazně toxický.
Zástupci: Kyanovodík, Fosgen, Oxid uhelnatý, Chlór
Dráždivé
Působí pouze dráždivě, hlavním cílem není zasaženou osobu zabít ale vyřadit z činnosti. Do této kategorie spadají tzv. "slzné plyny". Obvykle při zasažení působí na sliznice velmi dráždivě, vyvolávají kašel, slzení a ostrou bolest v očích, eventuelně ještě tlak či bodavé bolesti ve hrudi, která zasaženou osobu dočasně může oslepit a vyřadí ji z činnosti. Tyto látky obvykle používá Policie k potlačování odporu davu nebo se používají jako náplň do osobních ochranných prostředků (různé obranné spreje, kasry apod.)
CS - tzv. "slzný plyn", látka CR, Kapsaicin (náplň tzv. "pepřáku" ačkoliv kapsaicin je alkaloid z papriky)
Neni to nahodou z Wikipedie ?
Vubec ne zejo :)